doc. RNDr. Milan Šimek, Ph.D. (VŠB – TU v Ostravě, ekonomická fakulta), Ing. Leon Jurášek (Charita Opava)

Obsah

Úvod

1. Legislativní souvislosti zřizování a provozu chráněných pracovišť zaměřených na ekologickou separaci odpadů
1.1. Zřízení a provoz zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím ve vztahu k zákonu o odpadech č. 185/2001 Sb.
1.2 Zřízení a provoz chráněného pracoviště ve vztahu k zákonu o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.
1.2.1 Chráněné pracovní místo
1.2.2 Chráněná pracovní dílna
1.2.3 Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

2. Specifikace podmínek, které musí být splněny pro vznik a provoz zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím

3. Vybavení chráněného pracoviště zaměřeného na ekologickou separaci odpadů - zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím
3.1 Vybavení a provoz z pohledu realizace pracovních programů
3.2 Vybavení a provoz z pohledu zaměstnávání cílové skupiny

4. Dodavatelsko-odběratelské vztahy
4.1 Charakteristika typických dodavatelsko-odběratelských vztahů
4.2 Vzor smlouvy (dokument MS Word)

5. Ekonomické souvislosti provozu
5.1 Vymezení některých dále používaných pojmů
5.2 Makroekonomické prostředí
5.3 Ekonomické aspekty provozu
5.4 SWOT analýza chráněného pracoviště – zařízení pro mechanickou předpravu odpadů před dalším použitím

6. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněných pracovních místech a podmínky výběru vhodných pracovníků
6.1 Legislativní souvislosti zaměstnávání osob se zdravotním postižením
6.2 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením a dalších znevýhodněných osob v chráněné technické dílně – zařízení na mechanickou úpravu odpadů před dalším použitím

7. Možnosti zavedení dvousměnného provozu v chráněné dílně se čtyřhodinovou pracovní dobou

Závěr

Literatura

zpět na obsah

Úvod

V rámci řešení projektu iniciativy EQUAL „Vytváření metodiky pro zaměstnávání obtížně zaměstnatelných skupin obyvatelstva, obzvláště ZPS, na ekologické činnosti - separace odpadů“ byl vybrán a ověřován značný počet různorodých pracovních programů. Na základě získaných zkušeností řešitelé došli k názoru, že je velmi složité stanovit ke každému programu univerzální metodický pokyn pro zřízení chráněného pracoviště. Jedná se o práce v dílnách i venku (například na území CHKO), o stabilní činnosti i jednorázové zakázky podle požadavků zadavatele. V takových případech je těžké obecně specifikovat např. požadavky na vybavení dílny, prostorové upořádání pracoviště, dodavatelsko-odběratelské vztahy, apod. I přesto se je realizátoři projektu pokusili definovat a v rámci obecné charaktericky každého programu a ověřovací části jsou tyto skutečnosti uvedeny.

Pro vytvoření obecného metodického pokynu byla vybrána skupina programů, která je přímo zaměřena na separaci odpadů a je provozována v „zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím“.

Hlavním důvodem vzniku „Metodického pokynu pro zřizování chráněných pracovišť zaměřených na ekologickou separaci odpadů a pro zajišťování jejich provozu“ byla snaha poskytnout zájemci základní informace o skutečnostech, které jsou nezbytné pro úspěšnou realizaci těchto aktivit spojených se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením.

Metodický pokyn je zpracován formou studie a je členěn do několika kapitol. V první kapitole jsou uvedeny některé legislativní souvislosti zřizování a provozu chráněných pracovišť zaměřených na ekologickou separaci odpadů. Je zde možné najít např. upozorněno na základní legislativní předpisy spojené s nakládáním s odpady. V rámci této části studie jsou také nastíněny základní skutečnosti spojené s podporou zřizování chráněných pracovních míst a chráněných dílen. Ve druhé kapitole jsou uvedeny podmínky, které musí být splněny pro vznik a provoz zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím. Třetí kapitola stručně vymezuje vybavení takto zřízeného pracoviště pro realizaci pracovních programů. Čtvrtá část je zaměřena na problematiku dodavatelsko-odběratelských vztahů. Pátá kapitola je věnovaná ekonomickým otázkám. Šestá kapitola se zabývá podporou zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněných pracovních místech a podmínkami výběru vhodných zaměstnanců. Sedmá část obsahuje úvahy o případném zavedení dvousměnného provozu na pracovišti tohoto charakteru. Závěrečná kapitola shrnuje některé podmínky, jejichž splnění je podle názorů řešitelů nezbytné k úspěšnému zřízení a provozu výše zmíněného pracoviště.

Při koncipování této studie autoři vycházeli z příslušných platných legislativních předpisů, z provozních řádů chráněných pracovišť ověřovatelů metodiky a z charakteristik příslušných pracovních programů. Hlavním zdrojem informací pro její vypracování byly podklady a zkušenosti z ověřovací oblasti Opava, Chráněné technické dílny Charity Opava ve Velkých Hošticích, která vznikla na základě níže uvedeného postupu s respektováním příslušných legislativních norem.

zpět na obsah

1. Legislativní souvislosti zřizování a provozu chráněných pracovišť, zaměřených na ekologickou separaci odpadů

zpět na obsah

1.1. Zřízení a provoz zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím ve vztahu k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech

Legislativní náležitosti spojené se vznikem a provozem pracoviště zaměřeného na ekologickou separaci odpadů vyplývají se zákona o odpadech 185/2001 Sb., prováděcí vyhlášky 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady a katalogu odpadů 381/2001 Sb..

Odpad je dle zákona o odpadech každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona.

Odpady se dělí takto (§ 4 zákona o odpadech):

• nebezpečný odpad (N): jedná se o odpad, uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů a o jakýkoliv odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností, uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
• ostatní odpad (O): jedná se odpad, který není uveden v seznamu nebezpečných odpadů, nebo není klasifikován jako O/N. O/N je ostatní odpad s podílem nebezpečných složek.

Podmínky, které musí být splněny pro vznik a provoz těchto zařízení (pracovišť) na zpracování odpadů jsou uvedeny v kapitole 2.

zpět na obsah

1.2 Zřízení a provoz chráněného pracoviště ve vztahu k zákonu č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

zpět na obsah

1.2.1 Chráněné pracovní místo

Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek.

Příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Vytváří-li zaměstnavatel na základě jedné dohody s úřadem práce 10 a více chráněných pracovních míst, může příspěvek na vytvoření jednoho chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením činit maximálně desetinásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně čtrnáctinásobek výše uvedené průměrné mzdy.

Příspěvek se poskytuje za podmínky, že zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, nemá nedoplatek na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením.

Žádost o příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa obsahuje identifikační údaje zaměstnavatele a místo a předmět podnikání. K žádosti o příspěvek je nutné přiložit charakteristiku chráněných pracovních míst a jejich počet, potvrzení o stavu závazků ve věcech pojistného na sociální pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a doklad o zřízení účtu u peněžního ústavu.

zpět na obsah

1.2.2 Chráněná pracovní dílna

Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek.

Příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny může maximálně činit osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku na každé pracovní místo v chráněné pracovní dílně vytvořené pro osobu se zdravotním postižením a dvanáctinásobek této mzdy na pracovní místo pro osobu s těžším zdravotním postižením.Vytváří-li zaměstnavatel na základě jedné dohody s úřadem práce 10 a více pracovních míst v chráněné pracovní dílně, může příspěvek na vytvoření jednoho pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením činit maximálně desetinásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně čtrnáctinásobek výše uvedené průměrné mzdy.

Příspěvek se poskytuje za podmínky, že zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, nemá nedoplatek na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením.

Dohoda o vytvoření chráněné pracovní dílny obsahuje identifikační údaje účastníků dohody, charakteristiku a počet pracovních míst v chráněné dílně, závazek zaměstnavatele, že na vytvořených pracovních místech zaměstná osoby se zdravotním postižením, dobu, po kterou bude chráněná dílna provozována, výši příspěvku, jeho specifikaci a způsob úhrady, podmínky, za kterých bude příspěvek poskytován, způsob kontroly plnění sjednaných podmínek, podmínky a termín zúčtování poskytnutého příspěvku, závazek zaměstnavatele vrátit příspěvek nebo jeho poměrnou část, pokud mu byl jeho zaviněním poskytnut neprávem nebo v částce vyšší než náležel, lhůtu pro vrácení příspěvku a ujednání o vypovězení dohody.

Úřad práce může na základě dohody poskytnout zaměstnavateli i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny. Výše tohoto příspěvku činí maximálně čtyřnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku na jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením a maximálně šestinásobek výše uvedené průměrné mzdy na jednoho zaměstnance, který je osobou s těžším zdravotním postižením. Pro zjištění počtu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením a osobami s těžším zdravotním postižením, je rozhodující jejich průměrný roční přepočtený počet.

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví prováděcím právním předpisem charakteristiku chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny, způsob výpočtu ročního přepočteného počtu zaměstnanců, kteří vykonávají práci v chráněné pracovní dílně, druhy nákladů, na které lze poskytnout příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny a způsob poskytování příspěvku.

Výši průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku vyhlásí ministerstvo na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.

zpět na obsah

1.2.3 Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením se poskytuje zaměstnavateli majícímu v pracovním poměru více než 50 % takových lidí z celkového počtu vlastních zaměstnanců. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je ten, v jehož obvodu se nachází sídlo zaměstnavatele, který je právnickou osobou, nebo v jehož obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

Výše příspěvku činí měsíčně

• 0,66 násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku za každou zaměstnanou osobu s těžším zdravotním postižením [§ 67 odst. 2 písm. a)],
• 0,33 násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku za každou jinou zaměstnanou osobu se zdravotním postižením [§ 67 odst. 2 písm. b) a c)].

Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na základě žádosti zaměstnavatele. Součástí žádosti je doložení celkového průměrného přepočteného počtu všech zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením a zaměstnanců, kteří jsou osobami s těžším zdravotním postižením. Nárok musí být doložen nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí. Příspěvek je splatný nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne doručení žádosti příslušnému úřadu práce.

Příspěvek se poskytuje za podmínky, že zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, nemá nedoplatek na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením.

Jestliže nejsou splněny podmínky pro poskytnutí příspěvku, nebo jestliže zaměstnavatel uplatní nárok na příspěvek po zákonem stanovené lhůtě, vydá úřad práce rozhodnutí o tom, že příspěvek nebude poskytnut.

Poskytnutý příspěvek nebo jeho poměrnou část je zaměstnavatel povinen ve stanovené lhůtě odvést do státního rozpočtu, jestliže mu byl na základě nesprávných údajů vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši.

Pro zjištění celkového počtu zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, a zaměstnanců, kteří jsou osobami s těžším zdravotním postižením, je rozhující průměrný přepočtený počet zaměstnanců za kalendářní čtvrtletí.

Způsob výpočtu průměrného přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, za kalendářní čtvrtletí, stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.

zpět na obsah

2. Specifikace podmínek, které musí být splněny pro vznik a provoz chráněného pracoviště „zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím“

Povolení a certifikáty k provádění ekologických činností lze rozdělit na doklady nutné pro zahájení a následné provozování pracoviště provádějícího ekologické činnosti a doklady provozního charakteru, které jsou definovány provozním řádem, platnou legislativou (obecně platnými právními předpisy) a interními předpisy organizace.

Nezbytné podmínky, které musí být splněny pro vznik a provoz „zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím“:

• výběr vhodného pracovního programu
• získání vhodných prostor, areálu pro tuto činnost včetně sociálního zázemí
• získání volné a vázané živnosti a odborného zástupce
• kolaudační rozhodnutí
• splnění hygienických a protipožárních opatření
• schvalovací řízení vlivu na životní prostředí EIA
• schválení provozního řádu a technologických postupů odborem životního prostředí krajského úřadu
• vyškolený kvalifikovaný personál (řídící pracovníci i zaměstnanci)
• vybavení zařízením a nářadím včetně kumulačního vybavení
• funkční dodavatelsko-odběratelský systém
• garantovaný dotační systém

Vnitřní prostory zařízení musí také odpovídat hygienickým a protipožárním předpisům. Povinnosti v oblasti požární ochrany stanovuje zákon o požární ochraně č.133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláška o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru č. 246/2001 Sb. (vyhláška o požární prevenci). Povinnosti v oblasti zajištění ochrany veřejného zdraví stanovuje zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Řada norem, které je třeba dodržovat, je uvedena v ČSN - např. ČSN 730833 Požární bezpečnost staveb, ČSN 331610 Elektrotechnické předpisy - Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání.

Základní podmínkou pro vytváření odpovídajících pracovních podmínek je dodržování zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a zákona č. 155/2000 Sb., kterým se mění zákoník práce. Dále pak jde o zákon o sociálním zabezpečení č. 100/1988 Sb., zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb., který zaměstnavateli stanovuje platit za své zaměstnance zdravotní pojištění, vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a č. 487/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úraze, vzor záznamu o úraze a okruhu orgánů, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu a nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a desinfekčních prostředků

Zákoník práce mimo jiné stanovuje povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu při práci. Nad bezpečností práce vykonávají dozor podle zákona o státním odborném dozoru nad bezpečností práce č. 174/1968 Sb. Český úřad bezpečnosti práce a inspektoráty bezpečnosti práce. Zaměstnavatelé jsou navíc povinni v souladu se zákonem o požární ochraně č. 133/1985 Sb. zabezpečit pravidelné školení o požární ochraně.

zpět na obsah

3. Vybavení chráněného pracoviště zaměřeného na ekologickou separaci odpadů - zařízení na mechanickou předúpravu odpadů před dalším použitím

zpět na obsah

3.1 Vybavení a provoz z pohledu realizace pracovních programů

Formy předúpravy mohou být v tomto zařízení například tyto:

• dotřídění odpadů,
• lisování,
• demontáž.

• zajistit zpevněný přístup k vlastnímu zařízení (v mnoha případech se jedná o dopravu materiálu pomocí dopravních prostředků s vyšší hmotností),
• zajistit zpevněnou plochu k manipulaci s materiálem určeným ke zpracování,
• zajistit skladovací prostory před zpracováním tak, aby byly respektovány příslušné legislativní předpisy (může se jednat o venkovní a vnitřní skladovací prostory),
• zajistit prostředky na přepravu materiálu (např. doprava do skladu před zpracováním, vyzvednutí ze skladu k vlastnímu zpracování, umístění zpracovaného materiálu do skladu před expedicí, vlastní expedice),
• realizovat konkrétní pracovní program podle předepsaného technologického postupu včetně získání potřebného vybavení a nástrojů (viz příklady charakteristiky jednotlivých pracovní programů v samostatné části metodiky),
• vytvořit podmínky pro skladování materiálu před expedicí v souladu s legislativními předpisy,
• vytvořit technické podmínky pro expedici zpracovaného materiálu pro další využití.

Volně uložený balící materiál (papír, papírové kartony, obalové plastové folie) je vytříděn a pomocí balíkovacího lisu připravován k další expedici a následné zpracování.

Ostatní materiály (např. dřevo, dřevěné obaly, objemný odpad, textil, koberce apod.) jsou tříděny, následně děleny nebo řezány ručně, případně pomocí mechanizace. Odpady kategorie N jsou po převzetí uskladněny v prostorách dílny splňující požadavky nebo ve speciálních, k tomu určených prostorech (např. mobilní kryté kontejnery splňující parametry pro skladování odpadů N).

Elektronické a elektrické odpady („bílá technika“ mimo chladničky, televizory, vyřazená svítidla a zařízení obsahující akumulátory) jsou pak postupně rozebírány na jednotlivé díly na vnitřní betonové ploše nebo na pracovních stolech. Po demontáži jsou jednotlivé složky zařazeny dle katalogu odpadů č. 381/2001 Sb. a předávány oprávněné osobě k využití, nebo odstranění dle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.

Obrazovky jsou po napuštění vzduchem ukládány do skladu nebezpečných odpadů a po kumulaci na přepravní množství jsou nakládány do přepravních kontejnerů a ve spolupráci s oprávněnou osobou zasílány k likvidaci na specializované pracoviště. V případě nedostatku místa ve skladě mohou být těsně před předáním oprávněné osobě shromažďovány v přepravních kontejnerech umístěných ve vnitřních prostorách dílny.

Zářivky, výbojky a nebezpečné složky vzniklé po demontáži elektronického a elektrického zařízení (nerozebíratelné celky) jsou skladovány ve skladu nebezpečných odpadů. Po kumulaci na přepravní množství jsou nakládány do přepravních kontejnerů a předávány oprávněné osobě dle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.

Zářivky, výbojky a nebezpečné složky vzniklé po demontáži elektronického a elektrického zařízení (nerozebíratelné celky) jsou skladovány ve skladu nebezpečných odpadů. Po kumulaci na přepravní množství jsou nakládány do přepravních kontejnerů a předávány oprávněné osobě dle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.

Technologické vybavení pracoviště se zpravidla skládá z vertikálního balíkovacího lisu a běžného vybavení ručním a elektrickým nářadím(sekáče, sekyra, pákové nůžky, ruční nůžky, nože, elektrická ruční pila, elektrická vrtačka, elektrická dělička koberců a textilií, apod.). Součástí technického vybavení je také mechanická váha do 500 kg.

V případě skladovacích prostředků se zpravidla jedná o kontejnery, sběrové nádoby, záchytné vany. Dále je využíván vozík a rudl.

Ruční rozebírání elektrotechnického a mechanického odpadu na prvotní suroviny je prováděno na vnitřní nebo venkovní betonové ploše, případně na pracovních stolech uvnitř dílny.

Přehled druhů odpadů, které se po splnění všech legislativních předpisů mohou zpracovávat v zařízení na mechanickou předpravu odpadů před dalším použitím

Číslo	Název	Kategorie
15 01 01	Papírové a lepenkové obaly	O
15 01 02	Plastové obaly	O
15 01 03	Dřevěné obaly	O
15 01 04	Kovové obaly	O
15 01 05	Kompozitní obaly	O
15 01 06	Směsné obaly	O
15 01 07	Skleněné obaly	O
15 01 09	Textilní obaly	O
16 02 13	Vyřazená zařízení obsahující nebezpečné složky	N
16 02 14	Vyřazená zařízení	O
16 02 15	Nebezpečné složky odstraněné z vyřazených zařízení	N
16 02 16	Jiné složky z vyřazených zařízení	O
16 06 01	Olověné akumulátory	N
16 06 02	Nikl – kadmiové baterie a akumulátory	N
16 06 03	Baterie obsahující rtuť	N
16 06 04	Alkalické baterie	N
16 06 05	Jiné baterie a akumulátory	N
16 06 06	Odděleně soustřeďované elektrolyty z baterií a akumulátorů	N
17 02 01	Dřevo	O
17 02 01	Dřevo se zbytkovým znečištěním	O/N
17 02 02	Sklo	O
17 02 03	Plasty	O
17 04 01	Měď, bronz, mosaz	O
17 04 02	Hliník	O
17 04 03	Olovo	O
17 04 04	Zinek	O
17 04 05	Železo a ocel	O
17 04 06	Cín	O
17 04 11	Kabely	O
20 01 01	Papír a lepenka	O
20 01 02	Sklo	O
20 01 10	Oděvy	O
20 01 11	Textilní materiály	O
20 01 11	Textilní materiály (koberce)	O
20 01 21	Výbojky, zářivky a jiný odpad obsahující rtuť	N
20 01 33	Baterie a akumulátory	N
20 01 34	Baterie a akumulátory	O
20 01 35	Vyřazená elektrotechnická zařízení, obsahující nebezpečné látky	O/N
20 01 36	Vyřazená elektrické a elektronická zařízení	O
20 01 37	Dřevo obsahující nebezpečné látky	O/N
20 01 38	Dřevo neuvedené pod číslem 20 01 37	O
20 01 39	Plasty	O
20 03 01	Směsný komunální odpad	O
20 03 07	Objemný odpad	O
20 03 07	Objemný odpad s obsahem nebezpečných látek	O/N

V případě, že některé z výše uvedených odpadů kategorie „ostatní" jejich původce nebo dodavatel prohlásí za nebezpečné, bude s těmito odpady nakládáno jako s odpady nebezpečnými, přestože dle Katalogu odpadů jsou hodnoceny jako „ostatní“.

U odpadů je velmi důležitá otázka jejich skladování po zpracování.

Odpady kategorie O jsou z převážné části ukládány v kontejnerech nebo ve sběrných nádobách. Roztříděné a slisované využitelné druhy materiálů (papírové a lepenkové obaly, papír, plastové fólie) připravené k odvozu jsou uloženy na zpevněné ploše a chráněny proti povětrnostním vlivům.

Nebezpečné odpady, baterie a akumulátory musí být umístěny ve skladě nebezpečných odpadů. Při zaplnění skladu nebezpečných odpadů nebo s ohledem na manipulační váhu mohou být baterie a akumulátory z důvodu kumulace na přepravní množství uloženy i v prostorách dílny nebo v tzv. provozním skladě v zabezpečovací nádobě nebo vaně. Poškozené kusy musí být umístěny zvlášť a zabezpečeny tak, aby se zabránilo možnému rozlití jejich vnitřního obsahu (elektrolytu) do prostoru dílny. Tento odpad je pak předáván k odstranění i jako odpad kat.č. 16 06 06.

Kromě obalových materiálů a objemného odpadu se často jedná o relativně malé množství surovin, proto může být přeprava provedena v přepravních dávkách nevyžadujících plnění speciálních podmínek ADR většinou do 200 kg.

Odpady kategorie N a vyřazené složky kategorie N (výbojky a zářivky) musí být pro dopravu uloženy v nepropustných obalech (nádoby, sudy, igelitové pytle, příp. zabezpečovací vana). Cílem je ochrana personálu a životního prostředí.

Nebezpečné odpady, televizory a monitory musí být po dovozu ihned uloženy v prostoru dílen (při větším množství v prostorách mobilních skladů nebezpečných odpadů), aby se omezilo působení povětrnostních vlivů. Vyjmutím obrazovky se tento odpad prakticky mění na kategorií O.

zpět na obsah

3.2 Vybavení a provoz z pohledu zaměstnávání cílové skupiny

Vybavení prostor musí odpovídat platným legislativním, hygienickým a protipožárním předpisům včetně sociálního zázemí.

Pracoviště je provozováno jako chráněná dílna pro lidi se zdravotním postižením umožňujícím provádění uvedených prací. Protože se nepracuje s materiály vykazujícími nebezpečné vlastnosti přímého ohrožení, není nutné zavádět speciální opatření mimo běžných pro ochranu zdraví zaměstnanců.

S nebezpečnými odpady mohou nakládat pouze lidé způsobilí k této činnosti na základě lékařského potvrzení. Zaměstnanci jsou povinni se podrobit lékařským kontrolám dle platných právních předpisů a potřebě v závislosti na jejich zdravotním stavu. Protože se jedná o chráněná pracovní místa, odborný dohled (např. mistr chráněné dílny) musí být detailně seznámen se zdravotním stavem každého uživatele služeb. Odbornou dokumentaci o zdravotní a sociální anamnéze lidí se sníženou pracovní schopností vede sociální pracovník. Při výkonu práce je přihlíženo ke zdravotním omezením, náchylnosti k častější únavě, individuálním možnostem a schopnostem.

Zaměstnanci vykonávají veškerou práci jen dle pokynů svých nadřízených. Musí taktéž dodržovat provozní řád a veškeré bezpečnostní, protipožární a hygienické předpisy a nesmí se zabývat jinou činností. V pracovní době je jejich povinností používat přidělené ochranné pracovní oděvy a pomůcky a v případě potřeby řádně zabezpečit místo výkonu práce tak, aby byl zamezen přístup nepovolaných osob.

Pracoviště musí být rovněž vybaveno prostředky první pomoci včetně patřičného vyškolení.

Při výkonu práce a při manipulaci s odpady je zaměstnancům zakázáno:

• jíst, pít a kouřit,
• v průběhu celého pracovního procesu požívat alkohol nebo přípravky snižující pozornost a aktivitu,
• manipulovat s otevřeným ohněm,
• provádět jakékoliv nedovolené manipulace nebo činnost, která by mohla vést k odpoutání pozornosti a soustředěnosti,
vzdalovat se z pracoviště,

zpět na obsah

4. Dodavatelsko-odběratelské vztahy

zpět na obsah

4.1 Charakteristika typických dodavatelsko-odběratelských vztahů

Dodávky do zařízení ke zpracování budou zajištěny prostřednictvím smluvních vztahů:

• s obcemi, technickými službami, firmami oprávněnými ke sběru a výkupu, které jsou provozovateli sběrných dvorů nebo sběrných míst,
• s provozovateli míst zpětného odběru, kterými budou výrobci, nebo třetí osoby jednající jejich jménem,
• s držiteli jiného elektroodpadu než je OEEZ z domácností (např. se zdravotnickým zařízením).

Přístroje a materiál musí být do zařízení přijímány na základě průvodního dokladu (dodacího listu, evidenčního listu přepravovaného nákladu, apod.), který je obsluhou potvrzen. Průvodní doklad obsahuje: katalogové číslo, název odpadu, kategorii, příp. množství odpadu a identifikační údaje průvodce nebo dodavatele odpadu.

Množství odpadu dodávaných ve velkoobjemových kontejnerech musí předem stanovit dodavatel odpadů a toto množství musí být uvedeno v průvodním dokladu. Odpady dodávané v menších objemech mohou být zváženy na mechanické váze přímo v areálu dílen a zjištěná váha je zapsána do průvodního dokladu. Veškerá činnost týkající se celého provozu musí být zaznamenána do provozního deníku.

Dodaný odpad je podle možnosti umístěn v demontážní dílně. V případě větší dodávky je umístěn ve skladech, které musí být pro tento druh odpadu schváleny.

Výsledný produkt zpravidla odebírají sběrny kovů (měď, hliník, železo) a specializovaná firma zaměřená na spalování odpadů (plasty s obsahem chlóru pod 0,5 % a směsné obaly). Plasty s obsahem chlóru nad 0,5 %, izolační materiály, pomocné konstrukční materiály a drobné součástky jsou ukládány na komunální skládky. Odpady jsou v kontejnerech co nejdříve odesílány k dalšímu zpracování nebo odstranění, aby byla zajištěna kontinuita a bezpečnost provozu a aby se zabránilo jejich zneužití. Smetky po vyčištění zařízení na konci práce jsou uloženy do popelnice a zlikvidovány jako odpad podobný komunálnímu odpadu. Konkrétní elektrotechnický odpad kategorie O je rozdělen na jednotlivé frakce, které jako odpady kategorie O dle katalogu odpadů č. 381/2001 Sb. jsou dále odváženy k využití nebo odstranění.

Dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou zpravidla založeny na:

• Dlouhodobých smlouvách s dodavateli odpadů a organizacemi, které se zabývají následným zpracováním získaných produktů. Objem a kvalita těchto obchodních vztahů jsou rozhodující faktory, které působí na udržení provozu zařízení a ekonomickou udržitelnost.
• Krátkodobých (jednorázových) zakázkách od různých dodavatelů, jejichž realizace může mít velmi pozitivní dopady na ekonomické výsledky pracoviště.

• na volbě pracovního programu (případně podprogramu),
• výtěžnosti jednotlivých zpracovávaných přístrojů, případně jiných materiálů,
• situaci na trhu výsledných produktů (složek získaných separací).

zpět na obsah

4.2 Vzor smlouvy

Vzor smlouvy (dokument MS Word)

zpět na obsah

5. Ekonomické souvislosti provozu

zpět na obsah

5.1 Vymezení některých dále používaných pojmů

Elektrické a elektronické zařízení (dále jen elektrozařízení nebo EEZ) – zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli a zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole.

Odpadní elektrické a elektronické zařízení (dále jen elektroodpad nebo OEEZ) - je takové elektrické a elektronické zařízení, které se stalo odpadem, včetně všech součástí, konstrukčních podskupin a spotřebních materiálů, které jsou součástí výrobku v době jeho vyřazení.

Elektroodpad z domácností – OEEZ z domácností fyzických osob a svým charakterem a množstvím jemu podobný OEEZ od právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání (např. z kanceláří, institucí, úřadů, apod.).

Místo zpětného odběru – místo, kam mohou držitelé vyřazených EEZ z domácností bezplatně tato zařízení předávat. V místě zpětného odběru se pak EEZ z domácností stávají odpadem v okamžiku předání těchto vyřazených zařízení oprávněným osobám ke zpracování.

Opětovné použití - použití zpětně odebraného EEZ nebo OEEZ jako celku nebo jejich součásti bez jakéhokoliv přepracování ke stejnému účelu, pro který byly určeny.

Zpracování – jakákoliv operace prováděná po převzetí OEEZ do zařízení ke zpracování elektroodpadu - dekontaminace, demontáž, drcení nebo příprava na odstranění a jakýkoliv jiný postup prováděný s cílem využití nebo odstranění OEEZ.

Využití – činnosti uvedené v příloze č. 3 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. – např. energetické využití (jako palivo nebo jiný způsob k výrobě energie), regenerace (získání) látek, apod. Formou využití je i recyklace (znovuzískání materiálů).

Recyklace – znovuzískání materiálů – rozumí se tím přepracování odpadních materiálů ve výrobním procesu k původním nebo jiným účelům.

zpět na obsah

5.2 Makroekonomické prostředí

Česká republika jako jeden z členských států Evropské unie je povinná rozpracovat do své národní legislativy ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady č. 2002/96/ES, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních a směrnice č. 2002/95/ES, omezení používaných některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.

Spotřeba elektrických a elektronických zařízení neustále roste a tím i přímo úměrně roste množství odpadů z těchto zařízení. Nebezpečné součásti v elektrických a elektronických zařízeních představují závažnou zátěž pro životní prostředí, recyklace zařízení je nedostatečná a materiály zbytečně nenávratně končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Nástroje a řešení

• Maximálně zainteresovat do systému nakládání s OEEZ samotné výrobce, kteří by měli být zodpovědní za financování nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků. Každý výrobce musí dostatečně informovat (např. v návodech na použití) končeného zpracovatele OEEZ o způsobech nakládání s odpady z každého typu svého výrobku, který uvádí na trh.
• Vybudovat dostatečné množství míst zpětného odběru EEZ z domácností a sběrných míst OEEZ a zajistit návaznost na zařízení ke zpracování OEEZ.
• Zabezpečit pro držitele EEZ z domácností bezplatný zpětný odběr a tím je stimulovat k vyšší úrovni separovaného sběru OEEZ.
• Minimalizovat používání nebezpečných látek pro výrobu EEZ. Od 1.7.2006 by neměla nová EET obsahovat olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chlór, polybromované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE).

Etapa do 13.8.2005

Nejpozději do 13.8.2005 jsou výrobci povinni financovat náklady na sběr, zpracování, využití a ekologicky šetrné odstraňování přinejmenším OEEZ z domácností uložených v té době ve sběrných místech.

Etapa po 13. srpnu 2005

• Výrobce EEZ uváděných na trh po 13. 8 2005 musí být jasně identifikovatelný dle značky na zařízení.
• Povinnosti výrobců EEZ z domácností:
  • Od 13.8.2008 budou již existovat funkční systémy, které zajistí držitelům a distributorům EEZ z domácností využít bezplatný zpětný odběr těchto použitých výrobků.
  • Výrobci a distributoři nových EEZ z domácností budou zodpovídat za zajištění bezplatného vrácení těchto odpadů a to vždy jedno odpadní zařízení za nový výrobek ekvivalentního typu.
  • Výrobci budou muset zřídit nebo provozovat samostatné nebo kolektivní systémy zpětného odběru v souladu s platnou legislativou.
  • Výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem musí zabezpečit sběr OEEZ jiných než z domácností.
  • Elektrozařízení uvedené na trh po 13.8. 2005 musí výrobci vhodně označit předepsaným symbolem
    

Etapa do 31.12.2008

• Dosáhnout míry odděleného sběru v průměru 4 kg OEEZ z domácností na osobu a rok.
• Stát zajistí, aby výrobci splnili stanovené procentuální limity využití OEEZ, opětovného použití EEZ a materiálového využití komponentů u jednotlivých kategorií OEEZ.

Na financování nakládání s odpady ze zařízení z domácností vyrobených a uvedených na trh před 13. srpnem 2005 (tzv. historický odpad) by se měli úměrně podílet všichni stávající výrobci, kteří působí na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů.

U elektrozařízení nepocházejícího z domácností, uvedeného na trh před 13.8.2008, zajišťuje financování výrobce, a to nanejvýš v počtu dodávaných výrobků, pokud staré zařízení je nahrazováno výrobkem stejného typu nebo výrobkem, který plní stejnou funkci. Pokud elektrozařízení uvedené na trh před 13.8.2005 není nahrazováno výrobkem stejného typu nebo stejné funkce, zajistí jeho financování koneční uživatelé, kteří nejsou spotřebiteli, což jsou fyzické a nepodnikající právnické osoby.

U všech elektrozařízení, která budou uvedena na trh po 13.8.2005, budou zajišťovat financování pouze jejich výrobci. Každý výrobce bude povinen před uvedením svého výrobku na trh poskytnout záruku, prokazující že nakládání s veškerým odpadem z tohoto zařízení bude finančně zajištěno.

Práva a povinnosti držitelů EEZ a OEEZ

Držitelé EEZ z domácností mají možnost bezplatně vrátit použitý výrobek do místa zpětného odběru, kterým může být i místo prodeje, pokud prodejce neinformuje držitele o jiném místě.

Elektroodpady z domácností musí předávat jeho držitelé buď na sběrné místo, nebo přímo zpracovateli OEEZ.

Držitelé jiného elektroodpadu než je OEEZ z domácností (např. lékařské přístroje), jsou povinni tento odpad předat oprávněné osobě ke sběru OEEZ, nebo přímo zpracovateli OEEZ.

OEEZ ze sběrných míst a míst zpětného odběru musí být předány jen oprávněným osobám ke zpracování OEEZ dle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Kategorie OEEZ

• Velké domácí spotřebiče
• Malé domácí spotřebiče
• Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení
• Spotřebitelské zařízení (mj. televizní a jiné přijímače)
• Osvětlovací zařízení
• Elektrické a elektronické zařízení (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů)
• Hračky, vybavení pro volný čas a sporty
• Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků)
• Přístroje pro monitorování a kontrolu
• Automaty

zpět na obsah

5.3 Ekonomické aspekty provozu

Při zpracování této části bylo čerpáno z materiálu „Elektrická a elektronická zařízení a jejich odpady, pracovní materiál k projektu MŽP „Bezpečná recyklace elektrošrotu“,CPC a ELA, Praha 2004.

K určení pozice chráněné technické dílny na trhu s elektroodpady je klíčové, jak velký podíl trhu s OEEZ bude možné získat. Otázka může znít i opačně: jak velký podíl trhu s OEEZ bude moci pokrýt. Nabídka na zpracování OEEZ může být větší než její kapacita a to ve všech kategoriích odpadů. Z předchozích částí také vyplývá, že reálný stav nakládání s odpady z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) v ČR se musí změnit tak, aby splňoval požadavky směrnic ES, které jsou (budou) promítnuty do novely zákona o odpadech a event. dalších zákonů. Týká se to zejména předepsaných kvót pro znovupoužití a recyklaci součástek a materiálů z těchto zařízení. K materiálovým tokům musí být přiřazeny toky finanční, aby nakládání s OEEZ bylo ekonomicky a ekologicky efektivní. Do systému nakládání s OEEZ by měly být zapojeny subjekty produkující, distribuující, spotřebovávající EEZ a subjekty nakládající s OEEZ.

V současné době neexistuje žádná statistika, která sleduje množství vyprodukovaného OEEZ na makroekonomické a nebo regionální úrovni. Pro stanovení množství OEEZ jsou obecně důležité informace o dovozu, výrobě a vývozu EEZ, které nám umožní vypočítat spotřebu EEZ za určité časové období. Každé takové zařízení má svoji užitnou životnost, která je vymezená dobou, po kterou je výrobek schopen vykonávat svou funkci. Vedle toho má i morální životnost, která je subjektivní a odvislá od spotřebitele a jeho náročnosti na design, výkon, údržbu a jiné vlastnosti. Správné stanovení životnosti výrobku má zásadní význam pro odhad množství OEEZ. Významné je znát údaje o vybavení domácností těmito výrobky.

Právě údaje o vybavenosti domácností EEZ, jejich růst, tendence změny, apod. nám pomůže odhadnout množství i strukturu OEEZ.

Právě údaje o vybavenosti domácností EEZ, jejich růst, tendence změny, apod. nám pomůže odhadnout množství i strukturu OEEZ.

Materiálové složení EEZ se významně mění, klesá podíl použitých kovových prvků a roste podíl plastů a nekovových součástí. Důvodem požadavku na materiálové využití OEEZ je omezit jeho množství, nebezpečnost a ukládání na skládkách a zamezit plýtvání se surovinami, které lze ve výrobě znovu využít. Proto je důležité demontáží, drcením a následným tříděním nebo jinými separačními postupy jednotlivé části od sebe oddělit a získat využitelné části, frakce či nebezpečné složky. S tímto procesem již úzce souvisí náklady vynaložené na proces zpracování. Aktuální jsou diskuze o výši recyklačního poplatku a jeho spravování.

Z hlediska náplně práce chráněné technické dílny nás zajímá materiálové složení a množství produkovaného OEEZ kategorie 3, tj. zařízení informačních technologií a telekomunikačních zařízení a kategorie 4, tj. spotřebitelská zařízení, kde nás zajímají zejména televizní přijímače.

Následující tabulka ukazuje průměrné materiálové složení pro výrobky této kategorie. Je pouze orientační a platí pro výrobky z r. 1998.

Typ výrobku	Železo slitiny Fe (hm.%)	Neželezné kovy a slitiny (hm.%)	Plasty (hm.%)	Sklo (hm.%)	Elektro součástky (hm.%)	Ostatní (hm.%)
Televizní přijímače	9,9	3	9,5	56,9	8	12,7
Osobní počítače	32	18	15	23	-	12

Zdroj: Elektrická a elektronická zařízení a jejich odpady, pracovní materiál k projektu MŽP „Bezpečná recyklace elektrošrotu“,CPC a ELA, Praha 2004.

Odhad výskytu odpadů u osobních počítačů a dalších výrobků této kategorie (např. tiskárny, notebooky, kopírovací stroje apod.) je mimořádně obtížný vzhledem k jejich různorodosti, rozdílné délce životnosti a dynamičnosti trhu s počítači a jejich komponenty. Přitom odpad z osobních počítačů obsahuje řadu nebezpečných složek. V osobních počítačích se pro obrazovky používají čtyři druhy skla v různých kombinacích. Situaci komplikuje fakt,že současně s nárůstem jejich počtu roste podíl plochých obrazovek a klesá podíl klasických, čímž se výrazně mění materiálová skladba a nároky na jejich druhotné zpracování.

Trh s barevnými televizory je možno považovat v ČR za nasycený. Vybavenost domácností překračuje 120% a jejich životnost se v posledních letech výrazně snižovala. Za podstatný pro tuto kategorii je možno považovat odpad televizorů, jejichž počet by se měl pohybovat mezi 600 – 900 tis. ks ročně (dovoz v roce činil 901 tis. ks). V dalších letech je předpoklad vzrůstajícího množství vyřazovaných televizorů, bude výrazně klesat morální životnost (nové levné typy TV, plazmové obrazovky, digitální vysílání).

	Počet obrazovek z TV likvidovaných v roce 2005
Za celou ČR	Varianta 1 = 600 tis. ks	Varianta 2 = 900 tis. ks
V MS kraji (podíl obyvatelstva 12,3%)	73 800	110 700
% odevzdaných ke zpracování	40	40
Odhad nabídky obrazovek na trhu s odpady	29 520	44 280
Index převisu nabídky nad kapacitou zařízení za rok	1,67	2,51
Množství zpracovaných obrazovek v CHTD* v ks/rok (měsíc)	17 640 (1470)	17 640 (1470)
Množství produkovaného odpadu CHTD v tunách**	220,5 (18,4)	220,5 (18,4)

* využití kapacity dle technické specifikace zařízení a předpokládaného využití v podmínkách CHTD, tj. 10 obrazovek za hod. a 7 hodin chodu zařízení/den
** váha obrazovky 12,5 kg/ks

Pro stanovení 40% odevzdaných obrazovek ke zpracování nemáme žádnou exaktní oporu. Víme však, že v roce 2008 bychom měli dosáhnout 4kg OEEZ/osobu/ rok, ale nevíme, kolik to činí v současnosti. Firma APUSO tvrdí, že Česká republika bude mít problém toho množství dosáhnout. Celý systém začne fungovat nejpozději od srpna roku 2005, odhadnout jeho efektivnost fungování před uvedením do života je více než obtížné. Ze studie (CPC a ELA 2004) také není patrno, jaké množství OEEZ celkem se v současnosti produkuje za ČR. Ve studii jsou také provedeny exaktní odhady množství odpadu pro některé kategorie odpadů.

Vzhledem k tomu, že TV přístroje jsou velmi „nápadným a velkým“ odpadem, který většina obyvatel chápe jako nebezpečný, bude snadnější jeho sběr a likvidace. Tedy procento odevzdaných TV lze očekávat vyšší, než u jiných OEEZ (např. drobné přístroje, mobilní telefony, apod., kde bude obtížné občany, instituce, apod. zainteresovat).

zpět na obsah

5.4 SWOT analýza chráněného pracoviště – zařízení pro mechanickou předpravu odpadů před dalším použitím

Následující SWOT analýza dává přehled o slabých a silných stránkách, které plynou ze specifických předností a nedostatků vnitřního prostředí a také příležitostí a hrozeb, které lze vysledovat z vnějšího okolí.

Silné stránky:

• zaměstnávání občanů se zdravotním postižením – vysoká společenská potřebnost,
• dotační financování,
• nízké náklady na pracovní sílu, zaměstnanci se zdravotním postižením akceptují i nižší mzdu (vazba na minimální mzdu),
• nízké provozní náklady,
• potřebná povolení pro likvidaci elektroodpadu,
• zařízení na likvidaci obrazovek,
• příprava na zapojení se do systému likvidace odpadů,
• poskytování náhradního plnění,
• existující smlouvy s dodavateli i odběrateli,
• spolupráce s představiteli obcí, měst i kraje,
• odborné technické znalosti vedení dílny,
• zkušenost s likvidací odpadů.

• vzhledem k zaměstnancům se zdravotním postižením je nutná kratší směna,
• nižší produktivita práce,
• nízké současné tržby,
• silná závislost na dotacích,
• část dotací není nárokovatelných – nutná každoroční žádost,
• vyšší nemocnost zaměstnanců,
• závislost na jedné firmě,
• náročné materiálové toky v prostorách dílny, které souvisí s několikanásobným nárůstem zpracovávaného elektroodpadu.

• schválená novela zákona o odpadech,
• určený den zahájení fungování systému – 13. 8. 2005,
• velký trh s elektroodpady,
• zvýšení množství vyprodukovaného odpadu z OEEZ v České republice (snížení morální životnosti a rychlejší náhrada zastaralých přístrojů modernějšími),
• předepsané kvóty pro znovupoužití a recyklaci součástek a materiálů OEEZ dle směrnic Evropské unie,
• trend ke zvýšení kvót pro znovupoužití a recyklaci součástek a materiálů OEEZ,
• malý počet konkurentů – dílna může získat velký podíl trhu s OEEZ,
• vysoké náklady konkurence,
• spolupráce s dalšími dodavateli elektroodpadu,
• snížení cen plazmových televizí zvýší počet likvidovaných zastaralých televizních přístrojů,
• obsáhnutí i části polského či slovenského trhu,
• vyšší podíl olovnatých obrazovek,
• možnost zvýšení produktivity práce přijetím zaměstnanců bez zdravotního postižení.

• změna dotační politiky státu,
• vypovězení smluv s dosavadními dodavateli,
• dlouhá doba náběhu systému likvidace odpadu,
• nepředvídané komplikace při zahájení provozu likvidace,
• přísnější požadavky ze strany referátu životního prostředí na provoz dílny,
• schopnost obce neumožnit další rozvoj dílny,
• výrazné snížení cen za likvidaci elektroodpadu,
• vstup nových konkurentů na trh.

zpět na obsah

6. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněných pracovních místech a podmínky výběru vhodných zaměstnanců

zpět na obsah

6.1 Legislativní souvislosti zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Fyzickým osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.

Osobami se zdravotním postižením se stávají fyzické osoby, které jsou:

• orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními (dále jen „osoby s těžším zdravotním postižením“),
• orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními,
• rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoby zdravotně znevýhodněné“).

Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její možnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít stávající kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely zákona o zaměstnanosti považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i možnost pracovního uplatnění.

K uznání za osobu se zdravotním postižením musí občan splňovat dvě základní podmínky, a to nepříznivý zdravotní stav, který musí být dlouhodobý, tzn. takové povahy, že podle poznatků lékařské vědy potrvá alespoň jeden rok, a v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mít podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění. Důvod k přiznání statutu zdravotně postižené osoby je dále přímo charakterizován jako obecné srovnání možnosti pracovního uplatnění zdravého občana stejného věku a pohlaví a občana s dlouhodobě nepříznivým stavem bez ohledu na dosavadní zaměstnání nebo na dosažený stupeň kvalifikace.

O tom, zda jde o osobu se zdravotním postižením nebo o osobu s těžším zdravotním postižením, rozhoduje posudková komise okresní správy sociálního zabezpečení zpravidla na žádost občana. Tímto rozhodnutím občan prokazuje svoji zněměnou pracovní schopnost. Posudková komise vychází z odborných lékařských nálezů a pracovní anamnézy, které si opatří.

Občan je podle zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66% nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za mimořádných podmínek. Jde o dva typy invalidity. První spočívá v poklesu pracovního potenciálu nejméně o 66%. Za soustavnou výdělečnou činnost se nepovažuje činnost, která nemá charakter trvalosti, to je činnost vykonávaná pouze příležitostně, činnost malého rozsahu nebo ekonomicky nevýznamná. Druhý typ invalidity připouští výdělečnost činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Tyto osoby zákon o zaměstnanosti označuje za osoby s těžším zdravotním postižením.

Občan je částečně invalidní a podle zákona o zaměstnanosti jde pak o osobu se zdravotním postižení, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33% a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu ztěžuje obecné životní podmínky.

Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti občana se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo. Dále se přihlíží k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem.

Právo Evropských společenství upravuje problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením směrnicí č. 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání a předpisy „soft-law“, např. Rezolucí Evropské rady ze dne 17.6.1999, o rovných příležitostech v zaměstnání pro postižené občany.

Zásadní úprava ochrany zdravotně postižených osob v pracovních vztazích v České republice je obsažena v Listině základních práv a svobod. Je zde uvedeno, že osoby se zdravotním postižením mají v pracovním procesu stejná práva a povinnosti jako ostatní zaměstnanci.

Zákoník práce v několika ustanoveních je vzhledem k jejich zdravotní a sociální situaci zvýhodňuje.

zpět na obsah

6.2 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením a dalších znevýhodněných osob v chráněné technické dílně – zařízení na mechanickou úpravu odpadů před dalším použitím

Chráněná pracovní místa nabídkou zaměstnání a vytvářením potřebných podmínek pro zaměstnávání obtížně zaměstnatelných občanů aktivně přispívají k jejich lepšímu začleňování do společnosti, ke zkvalitnění osobního života a nepřímo přispívají k prevenci sociálně patologických jevů.

Cílem chráněného pracoviště je:

• vytvořit a trvale provozovat chráněná pracovní místa pro obtížně zaměstnatelné skupiny obyvatelstva, především pro zdravotně postižené spoluobčany,
• připravit je tak, aby se případně lépe uplatnili na komerčním trhu práce,
• řešit související sociální a ekonomické problémy příslušníků cílových skupin.

Zaměstnanci jsou na chráněné pracoviště – zařízení pro mechanickou předpravu odpadů před dalším použitím přijímáni zpravidla na základě doporučení:

• úřadu práce,
• personálního oddělení firmy provozující chráněné pracoviště,
• vedoucího chráněného pracoviště,
• ošetřujícího lékaře,
• osob, které jsou seznámeny s činností chráněné technické dílny.

O práci v chráněné technické dílně se mohou ucházet především občané se zdravotním postižením nebo občané patřící do tzv. marginalizovaných skupin, kteří jsou v evidenci úřadu práce. Zájemcům o zaměstnání je zpravidla doporučeno a umožněno odpracovat na chráněném pracovišti několik dnů (dle individuální dohody se zájemcem o zaměstnání) ještě před vstupem do pracovního poměru na základě smlouvy příkazní s dobrovolníkem. V této době se ověří, zda pracovní náplň uchazeči vyhovuje a zda je chopen činnost vykonávat.

Žadatelé o práci jsou při vstupním jednání informováni zodpovědným zaměstnancem (zpravidla vedoucím chráněné technické dílny nebo jeho zástupcem) o možnostech, které chráněná technická dílně nabízí.

Žadatelé o práci předkládají:

• žádost o přijetí do pracovního poměru,
• řádně vyplněný osobní dotazník,
• doklad o absolvované vstupné lékařské prohlídce,
• kopie vysvědčení, osvědčení či jiných dokladů o vzdělání,
• potvrzení o skutečnosti, že je žadatel o práci osobou se zdravotním postižením,
• případné další náležitosti podle požadavků personálního oddělení.

Pokud žadateli o práci pracoviště či stávající činnosti chráněné technické dílny nevyhovují, nebo nemá-li pracoviště volnou kapacitu, je žadateli doporučena jiná organizace. Není-li žadateli o zaměstnání vyhověno z důvodu naplněné kapacity pracoviště, je se souhlasem zájemce jeho žádost o zaměstnání zpravidla po dobu dvou let evidována na personálním oddělení a v případě uvolnění či vytvoření nových pracovních míst je zájemce o této skutečnosti informován.

Pokud dojde ke vzájemné dohodě mezi oběma stranami, uzavírá se pracovní smlouva. Žadateli o práci v chráněné technické dílně je po jeho souhlasu vedena osobní dokumentace. Zaměstnanci jsou také seznámeni s obsahem pracovního řádu a dalšími platnými vnitřními předpisy organizace.

V rámci pracovního poměru zaměstnanci plní své pracovní úlohy podle pokynů vedoucího chráněné technické dílny (případně jeho zástupce).

Vedoucí chráněné technické dílny je povinen zabezpečit seznámení zaměstnance s pracovními povinnostmi, mzdovými podmínkami vyplývajícími z jeho pracovní smlouvy a s pravidly BOZP a PO na pracovišti. V případě ukončení pracovního poměru ze strany organice nebo ze strany zaměstnance je postupováno v souladu s platnou legislativou (zákoník práce v platném znění).

zpět na obsah

7. Možnosti zavedení dvousměnného provozu v chráněné dílně se čtyřhodinovou pracovní dobou

Pracovní doba musí být v souladu se zákoníkem práce a vnitřními předpisy organizace. V případě zaměstnávání osob se zdravotním postižením je často pracovní doba kratší než běžných 8 hodin s přihlédnutím na individuální potřeby jednotlivých zaměstnaných osob se zdravotním postižením. V některých případech může být v rozsahu její poloviny, to znamená 4 hodiny.

V následujícím textu modelově uvažujme 4 hodinovou pracovní dobu a jednosměnný provoz chráněné technické dílny. Začátek pracovní doby se stanoven na 6:15 hodin a konec na 10:30 hodin. Přestávky v pracovní době jsou zpravidla voleny individuálně podle potřeby a v souladu se zdravotním stavem jednotlivých zaměstnanců. Za normálních okolností mohou zaměstnanci využít k odpočinku během pracovní doby času v déle 15 minut, mimořádně i déle. Mimořádné přestávky i konkrétní dobu přestávek řádných si zaměstnanci volí s vědomím a souhlasem přímého nadřízeného.

Chráněná technická dílna se nachází v prostoru bývalé opravárenské dílny o celkové půdorysné ploše cca 200 m2 včetně sociálního zázemí. Tyto stísněné prostory značně omezují možnosti umístění jednotlivých dalších pracovišť, které jsou tímto vyčerpány.

Rozvoj dílny, řešení umístění dalších žadatelů o práci a rozšíření kapacity je možno řešit:

• prodloužením stávající 4-hodinové pracovní směny (problém je v tom, že se jedná o práce lehké až středně těžké a zaměstnanci, kteří mají zdravotní problémy jsou obvykle na hranici svých možností),
• zavedením druhé 4 hodinové směny.

Výhody zavedení druhé 4 hodinové směny:

• navýšení počtu zaměstnanců (zde je hlavní problém v tom, že není k dispozici ve stávajících podmínkách prostor na šatny a umývárny, a to odděleně pro muže a ženy),
• omezení elektrického příkonu do dílen v současné době je možno řešit pouze jeho časovým rozložením,
• obdobně je možno řešit využití základních prostředků, především vlastního strojního vybavení a nářadí,
• rovněž při vytápění budovy dojde k vyššímu využití pro větší počet zaměstnanců,
• nezmění se náklady na nájemné budov a prostor,
• obdobný problém je u venkovních pracovních a manipulačních ploch, jejichž větší využití je možno také řešit časovým rozložením,
• dílna se stane méně citlivá na nemocnost a absence, protože bude mít větší pracovní a rezervní potenciál,
• pokud pracovní doba zůstane 4hodinová, není povinností zaměstnavatele zajišťovat teplé jídlo a ostatní související sociální potřeby.

Z toho vyplývá, že při zvětšení zaměstnanecké kapacity se budou minimálně měnit fixní náklady, takže náklady porostou jen ve variabilní části. Začne se měnit ekonomická efektivnost až do bodu zvratu, kde se již bude ekonomický efekt projevovat stoupajícím ziskem a tím i větší odolnosti dílny na trhu.

Nevýhody a rizika zavedení druhé 4 hodinové směny:

• nutnost získat další dlouhodobé placené zakázky,
• vznikne dílčí nespokojenost zaměstnanců při obsazování různých směn,
• mohou vzniknout problémy při požadavku nadpracování směn,
• zvýší se nároky na hygienická a sociální zařízení,
• bude potřebné řešit úklidové časy, které nyní probíhaly v mimopracovní době,
• nutnost řešit i směnnost u obslužných a technicko-hospodářských zaměstnanců,
• mohou vzniknout problémy s kapacitou meziskladů, které bude nutné organizačně zvládnout.

zpět na obsah

Závěr

V této závěrečné části jsou shrnuty některé podstatné podmínky, které musí zájemce o zřízení a udržitelné provozování chráněných pracovišť zaměřených na ekologické zpracování odpadů naplnit.

• Splnění všech legislativních náležitostí
  • Legislativní náležitosti spojené s odpady vyplývají ze zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., prováděcí vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady č. 383/2001 Sb. a katalogu odpadů č. 381/2001 Sb.
  • Problematika zaměstnávání cílové skupiny, chráněná pracovní místa a chráněné pracovní dílny – zákon o zaměstnanosti č.435/2004 Sb., zákoník práce č. 65/1965 Sb. v platném znění.
• Volba vhodného pracovního programu (podprogramu) vzhledem k jeho technologické náročnosti a k vybavení chráněné technické dílny

fyzická či právnická osoba zabývající se nebezpečnými odpady se musí nejprve stát oprávněnou osobou, tzn. že musí mít zařízení na zpracování odpadů a splnit všechny související podmínky a teprve pak může odpady převzít.

• Zajištění výhodných dlouhodobých dodavatelsko-odběratelských vztahů (závisí na charakteru pracovního programu a zvolené formě jeho realizace)

Např. v případě programů orientovaných na demontáž vyřazených elektrotechnických zařízení se aktivně zapojit do systému budování vztahů s OEEZ (sběr, zpracování a likvidace odpadů) a získat pevné místo v systému dodavatelsko-odběratelských vztahů.

• Existence dobré spolupráce s úřady práce při vytváření chráněných pracovních míst, chráněných pracovních dílen a zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
• Existence dobré spolupráce s některými dalšími institucemi při zaměstnávání osob z cílové skupiny (např. probační služba nebo soud v případě zaměstnávání osob odsouzených k alternativnímu trestu).

zpět na obsah

Literatura

Elektrická a elektronická zařízení a jejich odpady, pracovní materiál k projektu MŽP „Bezpečná recyklace elektrošrotu“,CPC a ELA, Praha 2004.

Gottvald, J., Hajdová, E., Papalová, M.: Studie ekonomické udržitelnosti ověření metodiky pro zaměstnávání obtížně zaměstnatelných skupin obyvatelstva, obzvláště se ZP, na ekologické činnosti separace odpadů v Chráněné technické dílně Velké Hoštice. Opava“ Charita Opava, 2005.

Jouza, L.: Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2004.

Nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony.

Nařízení vlády č. 333/1993 Sb. o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztížených a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci.

Nařízení vlády č. 303/1995 Sb. o minimální mzdě.

Nařízení vlády č.290/1995 Sb. o nemocech z povolání.

Oznámení záměru v rozsahu přílohy č. 3 k zákonu č. 100/2001 Sb. ve znění zákona č. 93/2004 Sb..

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zaměstnanců při práci.

Prováděcí vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady.

Provozní řád zařízení na předpravu odpadů. Chráněná technická dílna Velké Hoštice, 2003.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadních elektrických a elektronických zařízeních č. 2002/96/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady č. 2002/95/ES, omezení používaných některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.

Vyhláška o evidenci pracovních úrazů a o hlášení provozních nehod (havárií a poruch technického zařízení č. 494/23001 Sb.

Vyhláška MPSV č. 495/2001 Sb., kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čistících a dezinfekčních prostředků.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č.288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané jednotlivým osobám.

Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.

Zákon odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku č.1/1992 o mzdě.

Zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech č.143/1992 Sb.

Zákon o státním odborném dozoru nad bezpečností práce č.174/1968 Sb.

Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.

Zákon č. 436/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zaměstnanosti.

Zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb.

Zákoník práce č.65/1965 Sb.

zpět na obsah