14.02.2007 - „Život je opravdu zajímavý. Člověk třeba může vandrovat celý život a pak se vrátit tam, kde to všechno začalo,“ říká PhDr. Petr Škrla, mikrobiolog, původem z Krnova, který od roku 1968 žil v Kanadě a dlouhých 10 let, spolu s manželkou, také v rovníkové Africe mezi nejchudšími obyvateli černého kontinentu. Nyní bydlí ve Václavově u Bruntálu, pořádá v nemocnicích konzultace s lékaři o léčbě, kterou prováděli u afrických pacientů. Píše knihy o životě v Africe, sbírá starožitnosti.
„Život je opravdu zajímavý. Člověk třeba může vandrovat celý život a pak se vrátit tam, kde to všechno začalo,“ říká PhDr. Petr Škrla, mikrobiolog, původem z Krnova, který od roku 1968 žil v Kanadě a dlouhých 10 let, spolu s manželkou, také v rovníkové Africe mezi nejchudšími obyvateli černého kontinentu. Nyní bydlí ve Václavově u Bruntálu, pořádá v nemocnicích konzultace s lékaři o léčbě, kterou prováděli na afrických pacientech. Píše knihy o životě v Africe, sbírá starožitnosti.
V úterý 6. února mezi obyvatele Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené zavítali manželé Škrlovi, kteří prožili dlouhých 10 let v Siera Leone. Život v zemích rovníkové Afriky je velmi odlišný od civilizace, která se postupně rozvinula na základě jednotících prvků křesťansví. I proto vyprávění o způsobu života, o uznávaných tradicích a vlastních zkušenostech všechny přítomné zaujalo.
Manželé pracovali v leprosáriu převážně s malomocnými a nakaženými AIDS. 8-9 hodin služba v nemocnici a pak dobročinnost mezi nejchudšími přímo ve vesnicích. O důvěru obyvatel bylo třeba „bojovat“ se šamany. Třeba tím, že byli uzdraveni ti, u kterých to šamani již vzdali. K tomu klimatické podmínky jako v sauně: 40°C ve stínu a vlhkost 99%. Ložnice bez přikrývek a bez záclon. Do oken neustále zvědavě nakukují domorodci. I v noci. Návštěvy jedovatých hadů a škrtičů z džungle nejsou výjimkou. „Není divu, že mnozí po příjezdu prožili kulturní šok. Po týdnu to vzdali a vrátili se,“ doplňuje svoje zkušenosti Dr. Škrla. Spolu s manželkou u svých známých ochutnali „sweet beef“. Netušili, že je to krysí maso. Viděli, jak arašídové máslo vyrábějí starší ženy, když buráky rozžvýkají a z hmoty uhnětou kouli, která se pak prodává na trhu. Termiti se jedí jako u nás oříšky. K ochucení salátu se používají na zahradě čerstvě vykopané bílé larvy, které se promnou v dlani. Říkají, že přidávají „koření“.
Výklad manželů Škrlových byl doplněn ukázkami předmětů pro Afriku typických: ze dřeva bavlníku vyrobený tam-tam, metrová fazole, buben, oblečení šamana, ve kterém se mohli všichni vyfotit a také kamenný bůžek Goro. Je zodpovědný za dobrou úrodu. Položí se na zem, pak do něj lidé pořádně buší a nakonec je zakopán půl metru do země. Domorodci doufají, že se výprasku bude bát a proto zajistí hojnou sklizeň.
„Půda má barvu i úrodnost cihly. Takže si dokážete představit, jak je náročné něco vypěstovat,“ vysvětluje Petr Škrla. „Afričané pracují na poli jen při muzice. Urodí-li se něco, ten, kdo zasadil, se s hudebníky rozdělí.“
Na závěr přednášky se podával salát z exotického ovoce, který přednášející pro všechny přítomné připravili.
V úterý 6. února mezi obyvatele Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené zavítali manželé Škrlovi, kteří prožili dlouhých 10 let v Siera Leone. Život v zemích rovníkové Afriky je velmi odlišný od civilizace, která se postupně rozvinula na základě jednotících prvků křesťansví. I proto vyprávění o způsobu života, o uznávaných tradicích a vlastních zkušenostech všechny přítomné zaujalo.
Manželé pracovali v leprosáriu převážně s malomocnými a nakaženými AIDS. 8-9 hodin služba v nemocnici a pak dobročinnost mezi nejchudšími přímo ve vesnicích. O důvěru obyvatel bylo třeba „bojovat“ se šamany. Třeba tím, že byli uzdraveni ti, u kterých to šamani již vzdali. K tomu klimatické podmínky jako v sauně: 40°C ve stínu a vlhkost 99%. Ložnice bez přikrývek a bez záclon. Do oken neustále zvědavě nakukují domorodci. I v noci. Návštěvy jedovatých hadů a škrtičů z džungle nejsou výjimkou. „Není divu, že mnozí po příjezdu prožili kulturní šok. Po týdnu to vzdali a vrátili se,“ doplňuje svoje zkušenosti Dr. Škrla. Spolu s manželkou u svých známých ochutnali „sweet beef“. Netušili, že je to krysí maso. Viděli, jak arašídové máslo vyrábějí starší ženy, když buráky rozžvýkají a z hmoty uhnětou kouli, která se pak prodává na trhu. Termiti se jedí jako u nás oříšky. K ochucení salátu se používají na zahradě čerstvě vykopané bílé larvy, které se promnou v dlani. Říkají, že přidávají „koření“.
Výklad manželů Škrlových byl doplněn ukázkami předmětů pro Afriku typických: ze dřeva bavlníku vyrobený tam-tam, metrová fazole, buben, oblečení šamana, ve kterém se mohli všichni vyfotit a také kamenný bůžek Goro. Je zodpovědný za dobrou úrodu. Položí se na zem, pak do něj lidé pořádně buší a nakonec je zakopán půl metru do země. Domorodci doufají, že se výprasku bude bát a proto zajistí hojnou sklizeň.
„Půda má barvu i úrodnost cihly. Takže si dokážete představit, jak je náročné něco vypěstovat,“ vysvětluje Petr Škrla. „Afričané pracují na poli jen při muzice. Urodí-li se něco, ten, kdo zasadil, se s hudebníky rozdělí.“
Na závěr přednášky se podával salát z exotického ovoce, který přednášející pro všechny přítomné připravili.
Autor: Štěpánka Gecová
