MŮJ ÚSMĚV KLIENT NEVIDÍ
Podstata mé práce se nezměnila – postarat se po všech stránkách o klienta. Jako překážku vnímám roušku (teď už respirátor). Klient potřebuje dodat jistotu, povzbudit, ale když se na něho usměji, úsměv není vidět. Když klient natáhne ruku, nemyslím na nebezpečí nákazy, na rozestupy, intuitivně mu podám svou. Nejraději bych o covid-19 vůbec nepsala, protože sama ve volné chvíli čtu o něčem úplně jiném. Kateřina SMOLKOVÁ, Mraveneček
JAK PŘIPRAVIT PALAČINKY V RUKAVICÍCH, RESPIRÁTORU A OCHRANNÉM ŠTÍTU
Pracuji v sociálně terapeutické dílně Radost pro lidi s duševním onemocněním. V březnu loňského roku se vše změnilo a naše služba musela být na nějakou dobu uzavřena. A tak jsem odešla na výpomoc do pracovního týmu Chráněného podporovaného bydlení a do Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené. Měla jsem velké obavy z nákazy covid-19, ale říkala jsem si: To zvládneš, to musíš zvládnout, ti lidé tě potřebují, zvládají to i ostatní, tak to zvládneš taky. První dveře se mi otevřely v Chráněném a podporovaném bydlení pro lidi s dušením onemocněním. I přes to, že pracuji s lidmi s duševním onemocněním v terapeutické dílně, byla tato práce zcela odlišná. Poznala jsem, jak a kde lidé žijí, jaké mají potřeby, jak s nimi komunikovat, jak je motivovat a povzbudit a jak zmírnit obavy z pandemie. Začátky byly složité, ale každým novým dnem jsem měla více síly.
S uživateli jsem chodila na nákupy, doprovázela je k lékařům, vyřizovala s nimi administrativní věci na úřadech a také se zapojila do skupinového i individuálního vaření. To první probíhalo v bytě jedné ženy. Která chtěla mít k obědu palačinky. To není nic zvláštního, ale pro mě byl velký zážitek palačinky připravovat a smažit v rukavicích, respirátoru a ochranném štítu. Vše jsme společně zvládly, u vaření jsme si i zazpívaly a poslouchaly její oblíbenou hudbu. A tak dny výpomoci v pracovním týmu utíkaly.
Druhé dveře se mi otevřely v Domě sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené sídlící ve Vlaštovičkách. Prostory ve Vlaštovičkách jsou velké a tak se mi stalo, že jsem při roznášení vyžehlených roušek do daných bytů uživatelů bloudila. Vůbec jsem si neuvědomila, jak mluvím s uživateli. I přes jejich handicap jsem se jim dívala do očí a automaticky říkala „vidíte to, dáte to tady prosím“. Pak jsem si uvědomila, že musím volit jiná slova. Ale klienti jsou milí, obětaví, samostatní a umí naslouchat.
Chtěla bych poděkovat kolegyním, které mě do všeho zasvětily a pomáhaly mi, pokud jsem si nebyla s něčím jistá. Také velké poděkovaní patří paní vedoucí. Díky novým zkušenostem se mi hodně otevřely oči a získala jsem nové zkušenosti do života. To co je pro mě samozřejmostí, je pro jiné e to kus práce. Eva POREBSKÁ, Radost
JE TO NEUSTÁLÝ KOLOBĚH
Cítím se unavená, jak psychicky, tak fyzicky. V práci je to docela náročné, protože musíme více chránit sebe i klienty. A doma mne čekají tři děti na distanční výuce. Neustálý koloběh bez světla na konci tunelu… BARBORA
CO NÁS NEZABIJE, TO NÁS POSÍLÍ
Vidím kolem sebe strach, obavy, osamění. Klienty, kteří už na nás čekají a s úsměvem nás vítají, protože jsme jediné spojení mezi nimi a jejich rodinou, pozitivní na covid-19. Doba je to pro všechny náročná jak psychicky, tak fyzicky. V práci se staráte o klienty, doma o rodinu. Práce, úklid, vaření, pomoc známým v karanténě. Ale jak se říká, co nás nezabije, to nás posílí. Ráno vstanete a jdete do toho znovu! ZUZANA, Pečovatelská služba
NA MIMIKU SE V ROUŠKÁCH NEMŮŽEME SPOLÉHAT
Práce pečovatelské služby v terénu jsem si vážila odjakživa a hygiena pro mě vždy byla prvořadá. Situace s onemocněním covid-19 práci ale velmi ztížila. Rukavice u hygieny klientů pro nás nejsou novinkou, ale s neustálým používáním dezinfekce je to velmi nepříjemné. S rouškami a respirátorem je to mnohem horší. Klienti, kteří jsou nedoslýchaví a už tak je s nimi špatná komunikace, nám aspoň trošku porozuměli díky mimiky obličeje a pohybu rtů. Teď je to velmi složité jak pro nás, tak pro ně. Nicméně se snažím celou situaci řešit tím, že jim vždy sdělení několikrát zopakují, ale obě strany musí vynaložit velké úsilí a pochopení. Každého z nás tato situace zasáhla jiným způsobem. Ale pokud vše budeme zvládat s úsměvem, věřím, že i druhá strana se bude cítit dobře. A o to nám všem přece jde. TEREZA, Pečovatelská služba
