Společné putování při příležitosti 150. výročí narození a 70. výročí úmrtí biskupa Josefa Martina Nathana pořádá v neděli Božího milosrdenství 23. dubna 2017 do Městečka Milosrdenství v Branicích Diecézní charita ostravsko-opavská.
Opavští poutníci mohou vyjet z železniční stanice Opava-východ v 13.39 hodin, do stanice Úvalno dojedou v 14.04 hodin a do baziliky Svaté rodiny v Branicích se dostanou po třech kilometrech pěší chůze.
Zde začíná v 15 hodin mše svatá, kterou bude celebrovat prezident Diecézní charity ostravsko-opavské P. Dr. Jan Larisch, následovat bude v 16 hodin korunka k Božímu milosrdenství – společná modlitba u sarkofágu biskupa J. M. Nathana.
Mons. Josef Martin Nathan byl knězem vratislavské diecéze, během druhé světové války generálním vikářem sudetoněmecké části olomoucké arcidiecéze a olomouckým pomocným biskupem.
Narodil se v rodině učitele působícího na Ratibořsku a Hlučínsku. Od roku 1869 vyrůstal v Ludgeřovicích. Zdejší pobyt sám později označoval za nejdůležitější období ve svém životě. V letech 1879-1887 vystudoval gymnázium v Hlubčicích. Už během středoškolských studií se Nathan rozhodl, že se stane knězem, a proto po maturitě začal studovat teologii ve Freiburgu v Bádensku, ale už po roce studia přestoupil na Univerzitu ve Vratislavi. Po dokončení studia byl 23. června 1891 kardinálem Koppem ve Vratislavi vysvěcen na kněze. Primiční mši sloužil o dva dny později v Hlučíně. Po vysvěcení působil nejdříve jako kaplan v Závišicích u Hlubčic, ale po roce byl jmenován kaplanem v Branicích. Branice se na dlouhá léta staly jeho domovem. Dne 21. prosince 1946 byl odsunut z nově získaných polských území do Opavy, kde za 6 týdnů poté v Marianu - Ústavu Kongregace dcer Božské lásky zemřel. V listopadu 2014 se tělo biskupa Józefa Nathana vrátilo do Branic.
Bezprostředním impulsem k uskutečňování jeho životního díla – Městečka Milosrdenství – byla častá setkání s psychicky nemocnými lidmi. Ti mnohdy žili v nuzných podmínkách bez patřičné péče. Nathan požádal o pomoc představenou kongregace Mariiných sester v Ratiboři. Ta poslala na podzim roku 1898 do Branic čtyři řeholní sestry. Tímto okamžikem začal vznikat Pečovatelský a léčebný ústav pro psychicky nemocné.
V průběhu čtyřiceti let bylo vybudováno na ploše 12,5 ha 23 pavilónů pro umístění nemocných osob. Ústav měl kapacitu 2 000 lůžek. V době jeho největšího rozkvětu v něm pracovalo 9 lékařů, 130 řeholních sester a 250 osob personálu. Ústav dělal dojem lázeňského sanatoria. Jeho centrem – srdcem – byla bazilika Svaté Rodiny. V roce 1910 byl v budovaném komplexu ústavu zřízen domov a škola pro mentálně postižené děti, které byly vzdělávány ve všem potřebném pro jejich samostatný život.
Za druhé světové války byla část nemocnice zabrána německým vojskem pro zřízení vojenského lazaretu. V závěru války byl lazaret evakuován do vnitrozemí a v ústavu zůstalo 1100 psychicky nemocných pacientů. Situace byla kritická – ústav byl bombardován a ostřelován. Biskup Nathan vyjednal několikahodinové příměří a 500 zbývajících pacientů odvedl do bezpečí mimo frontovou linii. Po ukončení vojenských operací se biskup vrátil a začal organizovat odstraňování válečných škod. Celou svou bytostí se zaměřil na obnovu svého charitního díla.
Dne 21. prosince 1946 byl Josef Martin Nathan odsunut z nově získaných polských území do Opavy, kde za šest týdnů poté v Marianu - Ústavu Kongregace dcer Božské lásky zemřel. V listopadu 2014 se tělo biskupa Józefa Nathana vrátilo do Branic.
